Děl tyran Alba: „Všecky Flamů davy
jsou zrádci víry, císaře a boha,
já vyhladím je, nezbude ni noha,
jich krví zrudne ocean jich tmavý!
Sám jeden přežít chci jich všecky hlavy,
ať sťaté déšť je s vichrem ve tvář šlohá!“
Leč on kam děl se? Doba přešla mnohá,
lid žije dál a svobodu svou zdraví.
Ó volnosti! Jak moře rozbouřené
tvá potopa se k hrázím robství žene,
jí každý sluhou v žití, ve smrti.
Sám tyran drsnou, krvavou svou pěstí
těm vlnám, nevěda, pouť volnou klestí,
až posléz ona též jej rozdrtí.