Skip to content
1859–1925

Vitalismus.

Augustin Eugen Mužík

Já nikomu tvé neřek’ zářné jméno, to tajemství je pohřbeno v mé hrudi, jen den kdy mře i jitro kdy se budí, mnou v bázni bývá stokrát vysloveno.

A přec hor echem bylo hlaholeno, proud sladkou touhou ono v dálku pudí, jím slavík v noci jásá a se trudí, mnou na ledovcích, hvězdách bylo čteno.

Snad slyšeli je na mých oknech ptáci a roznesli je dále drobnou písní i horám, vodám, hvězdám, mrakům, skále. Teď zevšad ono ke mně zas se vrací,

mně zdá se, srdce přírody je vysní a krásou svou a láskou živí dále.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Vitalismus. · Augustin Eugen Mužík · Poetry Cove