Ó Horacie, nečekej mne zpátky!
Mne nepostrádá tam nahoře žádný –
byl život můj tak nesdílný a chladný,
a tvář mou nehřál lásky úsměv sladký.
Duch otce mého, žití vážné zmatky
mne nezaleknou. Otčimův čin zrádný
a Ofeliin smutek děsněvnadný
jsou daleky jak čest a stud mé matky.
Nic nechci, podsvětí, se neptám tebe,
zda jest co, nebo není. V prázdné hrudi
mne cosi dlouhým unavením zebe.
Vše hnusí se mi, všecko mne jen nudí.
Bol nesmrtelný spoutal mne svou mocí.
Já ztratil srdce. Skryj mne v sobě, noci!