Co prací den, to večer klidem světí,
a dlouhé pláně již se v oddech chýlí.
Jen bez ustání plna zdravé síly
kol širošiře vůně klasů letí.
Jak jednotvárný nářek sirých dětí
kdes vzduchem čejka úpěnlivě kvílí,
a syt již ku vsi letí holub bílý.
Zvěř zticha táhne svému ku doupěti.
Vzduch ospalý je, leč kraj světa čistý,
jen lehké chvění v něm je vidět místy
jak myšlénky již mátly by se v hlavě.
A velká rosa leží v husté trávě.
Již ztichla obloha i země všade.
A příroda si pod skráň ruce klade.