***

Ty chceš, bych duši na hrob němý zvrátil když ani jedné naděje mi není zpět dojít, co jsem marným ždáním ztratil? Mně z hrobu svítá záře povznešení.

Čteš z mojích bledých a hrobových tahů že v srdci mém se jeseň v zimu mění, že v nitro mé bůh nedá vejít blahu? Mně z hrobu svítá záře povznešení.

Vím, v hrudi mé že blaha krb již splanul a láska spí jak mrtvý v hrobu snění a proud slz posledních již dávno skanul – Mně z hrobu svítá záře povznešení.

Nechť i ta slední záře z duše zmizí, mne schvátí smrt, však žádné rozhořčení, kdo v pravdě trpí, tomu zloba cizí – Mně z hrobu svítá záře povznešení.