Ty ruko černá mozolná,
ty znaku síly v světě tom,
ty bašto práva nezdolná
a rázná jako boží hrom,
ty potem práce pokropena,
z níž pokrok, volnosť musí vstát,
ty zbroji vlasti posvěcená,
ó žehnána buď nastokrát.
Ty živíš svoji rodinu
a třeba nuzné o skývě;
ty ochráníš svou otčinu
před každou ranou poctivě!
Té zlato hanby nepokálí
a neohne ni zášť ni lest,
a nechť ten mozol jak chce pálí,
on nad démanty čistší jest!
Rytíři práce, mužnosti,
jež rodí nízká, chudá chýž;
vy strážci pravé rovnosti,
jen k sobě blíž a stále blíž!
Před tváří boží přísaháme,
že nechcem couvat ni se vzdát,
na svatou volnost krev svou dáme
a životy své tisíckrát!
Ó bože, který na vše zříš,
ty otče, bratře dělníka,
slyš milionů hlas, jenž výš
z všech dílen k tobě proniká:
Ať království tvé přijde záhy
a všady mír se rozhostí,
ať skane v naše zemské dráhy
svit zlaté, svaté volnosti!
Ty starče, muži, mládeži,
a dítě, ženo, v jeden kruh!
Budoucnost tobě náleží
a práci tvojí žehná bůh!
Ať tvoje rámě pouta zdrtí
tvé i celého národu,
ať vykoupíme svojí smrtí
svým dětem věčnou svobodu!