Dobij už, smrti, co život uštval
v závratné honbě dlouhých let!
Však onu bolest víc neodčiníš,
jež rvala jí srdce jak červ květ.
Nemuč ji dlouho, zašlapni rázem
vybledlou hlavu v prach a chlad.
Nebuď tak kruta jak její žití,
sladší buď než byl posměch, hlad.
Čeká již bůh na uchřadlou duši,
na hořké srdce červ, hladový host –
oba se o ni rozdělí v míru,
oběma vzdána na milost.