Rychle jako mžik a chvíle,
jako den a jako týden
dojde život ve své cíle,
a tam znikne tich a kliden.
Co má člověk z toho všeho?
V mládí západ, jenž se tratí,
hledí s kopce vzdáleného,
ale již se nenavrátí.
Může plakat, klnout může,
bílé vlasy sobě rváti.
Ještě cítí vonět růže...
Ale již se nenavrátí.