Ti zníti moje píseň vždycky bude
přes planý shon i nade vřavu všední,
jak racek ona vznese křídlo chudé
i v bouři divé, neprchajíc před ní.
Tys jako moře, jež se bouří čistí,
ač rozruší se od povrchu do dna,
tak svárem světa, cizí nenávistí
ty zas se rodíš, půdo moje rodná!
Nechť v bázni jiní křídla svoje plaší
a v spasnou dálku od tvých bouří spějí,
tvůj pěvec nad tím zmítáním se vznáší
a zpívá tobě píseň o naději.