Ó poupě smutné, svadlé dříve,
než zkvetlo’s na keři.
Že’s mohlo vzpláti v kráse snivé,
kdo nyní uvěří?
A přec jsi na život se smálo
tak jasně, důvěrně,
co tisíc šťastných druhů vzplálo
kol tebe nádherně.
Tvůj úděl, s nímž se bolest snoubí,
vše bylo klam a lež.
Hleď – srdce moje v ňader hloubi
je svadlé též.