Loďka plyne mořem, v život srdce touží,
oba obkličuje mračný okeán.
Loď i srdce lidské hned se smutně chvějí,
jak v ně udeřila bouře hromy ran.
Slyšíš údar divý, jak tu loďku kácí?
Zmizela již v moře rakvi mrákavé!
Srdce-li bouř stihne, snad se zakrvácí,
ale dále spěje v žití mlhavé.