Šest tisíc křížů jako prales tmavý
se černá v jitra záři zlatorudé.
Toť stromořadí, kudy kráčet bude
dnes Caesar, spitý vínem svojí slávy.
A na stromech jak plody visí hlavy,
a těla na křížích se šeří všude.
Šest tisíc hlav! Jich výkřik divý hude
zpěv Caesaru... jej přehlušit chtí davy.
Však jako orkán k nebi tryskající
to nyní se všech křížů zahučelo –
řev lidu, věčné národů to hoře...
To kletba byla děsná, zoufající.
Dav mlčí – – naslouchá, své kloně čelo,
a z dáli jen mu odpovídá moře.