Nechať jsme tělem rozloučeni,
nechť tebe poutá cizí kraj,
a každá naděj na shledání
nám připadá jak pouhá báj – –
Nechť andělské tvé srdce skryje
zem dálná měkce jedenkrát
a moje bujná ňadra stříští
v sráz neznámý zoufalý spád – –
Jsme věčně k sobě připoutáni:
jak temná noc den objímá,
tak vespolek se druží k sobě
tvá modlitba i kletba má.
My potkali se – v okamžení
se poznali a zachvěli...
Pak v slzách jsme se poohledli,
leč vrátit se – jsme nechtěli.