Spi, o spi, mé dítě krásné
po těch slzách, které ještě
na líci ti tkví jak drobné
perly májového deště.
Spi, jen spi, a na ty slzy
nevzpomínej více sobě –
vyliješ jich ještě mnoho,
nežli na vždy usneš v hrobě.
Víc jich bude nežli rosy,
která padá v podvečeru.
Nedej bože, by tvůj celý
život zniknul v jejich šeru.
Nedej bože, aby tvoje
srdce nevinné a svaté
vydrolily tobě tyto
kapky zlé a jedovaté.
Nedej bože, abys někdy
nemělo mi slzy vřelé
pro trápení své i cizí,
pro sebe i pro přítele.
Přeji tobě, dítě drahé,
abys pro druhého lkalo,
ale žalům svým a mukám
ve slzách se ještě smálo.
Čeká na tě dlouhý život,
temný jak pás mlhy šedý,
nežli z očí potrhaných
skane slza naposledy.
Temný na tě život čeká
jak noc černá v šírém moři,
kde jen jedna zlatá hvězda
nad hlavou nám spasně hoří.
Hvězda lásky – která plavce
bouří vede k břehům věčna,
a nám v duši plá a září
jako maják nekonečna.