Skip to content
1859–1925

Slunci.

Augustin Eugen Mužík

V němž vše se rodí, dýše, žije v plese, v němž všecko skryto – vůně, barvy, tony, jichž chvějí se v tvém spektru visiony, ty, děde velký, k tobě zpěv můj pne se.

V tvém úsměvu se příští růže třese, jek dravců budoucích a moří stony a nezrozených duší miliony, jichž chaos v jednom paprsku tvém hne se.

Ty sobě sám jsi od pravěku vznícen, nebeský ohni! Jako pohan prvý já zbožně klečím, před tebou v prach sřícen. I až mé srdce zalije se krví,

ty usměješ se, v díře mojí lebky pak broučka zlíhneš, květu kalich hebký.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Slunci. · Augustin Eugen Mužík · Poetry Cove