Půlnoční tiš... Císař na loži vstane.
Před Kristem lampa tichounce plane.
Jako to oko, bez spánku bdící
svítí tak v císaře ubledlou líci.
Naslouchá císař – někdo v tom šeře
otvírá těžké, kovové dvéře...
Ne, ale přece... to sten je lkavý...
vyskočil císař a před kříž se staví.
S kříže naň ticho hluboké line...
Prudce se císař ke kříži vine.
Ustrne... vidí – Kristu kol šíje
krvavá, rudá prouha se vije!...
Jakoby krásná hlava ta, svatá
sekerou byla od trupu sťata.
Císař zrak zamhouří, zří v snění dav
sedmadvaceti uťatých hlav.