Tak v neděli – kdy červen plál, u Oustí Čech a křižák stál. Čech kacíř, věkovládný Řím, jejž věčným stíhá prokletím,
a křižák, jehož žehnání ku vraždě papež pohání, a andělů a svatých moc mu přislibuje na pomoc,
a čím povraždí Čechů víc, tím spíš své spáse půjdou vstříc. – Kdo Čecha šetří, – papež děl – nám samým bude nepřítel,
ni chleba jíst, ni vody dát, to Čechu nikdo nesmí přát, i každý strom ten budiž klet, kde Čech chce v stínu posedět.
Tak v neděli, kdy červen plál, u Oustí Čech a křižák stál. „Je hříchem válčit v neděli“ – tak Čechové si mysleli –
„my rádi bychom prodleli. Ba, tento svatý Páně den být krví nesmí znesvěcen!...“ „Však nad každou mši milejší
krev Čechů Boha skonejší, by krvavou tu neděli i děti Němců viděly, a vzpomínaly i jejich děti,
jak chrabří Němci den Páně světí!... ať celý svět náš slyší hlas –“ tak Němci práli pyšně zas. Čech zraky svoje k nebi zved’,
a Němci vraždou svítí hled, a libá vůně záplava – – to už je lázeň krvavá!... Hle, moře růží rdí se kol,
jak krví plál by vrch i dol, a co má jí kacíř krůpějí, ty všecky dnesky se rozlejí. „Tož budiž Bohu žalováno,
že pokoje nám nedopřáno, že v svatém míru nesměli jsme světit boží neděli! Tož nutno nám se bíti dnes,
a na krvavý jíti ples! A když už tak se máme bít, tož přísahejme nešetřit, kdo znesvětil tu neděli,
by lidé o tom věděli, že kacíři den Páně jest i nad vítězství, slávy čest. Bůh pokorným rád milost dává
a nad slabým se smilovává – a Bůh náš bude strážný štít! Teď s Bohem bít se jest i mřít, nuž, hejtmani a rotníci,
svou zvedněte už pravici – a cepníci a pavezníci – už spusťte „boží bojovníci“!“ Už děla hřmí jak letní hrom
a zpěv jak bouř zní v jitru tom. Jak mračno prachu zavíří, to němečtí jsou rytíři – – tisíce blesků kol se míhá,
a žhavé slunce všecko sžíhá, a v děsném chumlu stíhá se blesk – skála v smrtném zápase, a pohrdavý selský cep
jak v otep nadá v Němců leb, a každá krůpěj krve hned se mění v růže žhoucí květ. A bylo žhavých růží těch,
jak celý svět by jimi zkvet, a jak svým cepem mávnul Čech, krev Němců tekla v pramenech a v růžích zkvetl celý svět!...
Už křižák pádí polekán a Čech je zase pole pán.
Cookies on Poetry Cove