Růže bílá sama kvete na zapomenutém hrobě.
I ať kvete v máji,
i ať kvete v letě,
s mrtvou, která hnije pod ní, nepřijdeme více k sobě.
Růže bílá hořce voní, nad ní chladně měsíc plane.
I ať růže voní,
ať měsíc plane,
jenom ať se neprobudí srdce dole zakopané.
Růže bílá smutně vadne, jižní vítr táhne z ticha.
I ať růže vadne,
i ať vítr táhne,
jen kdo dole dříme, ať to cizím lidem nevyvzdýchá.
Růže bílá k smrti stůně, nad ní skalní holub kvílí.
I ať růže stůně,
i ať holub kvílí,
jen ať z toho naposledy moje hlava nesešílí!