Ty divoká, krvavá růže,
jaká jen ze hrobu vyrůsti může,
palčivě rudá, trnitá,
jak někomu ze srdce vyrytá!
Kdo tebe sázel, krvavý pal
on slz nad tebou prolíval,
a ty’s se puklého srdce jen
posledním živila plamenem.
Jen hoř jak výheň, pal mne, řež,
však brzy také odkveteš,
té mrtvé dole v podsvětí
jsi poslední, bez smíru prokletí.