Jaro přišlo. Kol a kolem jeho zpěv a smích a dech letí lesem, horem, dolem motýlových na křídlech.
Dotknulo se srdcí všech čárným žezlem na svém letu, a vše volá v jeden spěch: „Jaro je tu! Jaro je tu!“
Dítě praví: „V háji květném jak si budu hráti dnes! S včelkou zlatou rychle vletnem’ v růžový si, vonný vřes.
Jak mi kývá mladý les! Všude plno hnizd a květů, jaká radosť, jaký ples: jaro je tu, jaro je tu!“
Dívka praví: „Nevím ani, co to náhle v nitru mém zvučí, hraje bez ustání pod strakatým živůtkem...
Je to láska? Jedním dnem v duši tolik sladkých vznětů! A já volám lásky rtem: Jaro je tu! Jaro je tu!“
Žena praví: „O půlnoci tvrdě dříme živých zrak, tehda čarodějnou mocí div svůj na vše tiskne znak.
Kapraď kvete... Ach, a tak jestli z ní si kouzlo spletu, věčně krásnou budu pak. Jaro je tu! Jaro je tu!“
A muž praví: „Boží země odpočala... dřímal pluh, již je čas, by zdravé sémě přijal v sebe rodný luh.
Práci naši vidí Bůh. Kéž jí vzejde spása světu, chléb ať padne v lidstva kruh! Jaro je tu! Jaro je tu!“
Stařec praví: „Prchlo mládí, vášně, touhy – sníh a dým, a to stáří duši chladí, poutem děsně ledovým.
Ždál jsem jara – – půjdu s ním? Jedním přáním duši hnětu: pojď jen ke mně, smrti, dím. Jaro je tu! Jaro je tu!“
Lidé praví, ve své hrudi že prý pustou skálu mám, však i tuto skálu vzbudí jaro k žití, snů a hrám.
Dítě máje! Chci dnes sám lásku pít z tvých růžných retů, snubné lože kyne nám– – Jaro je tu! Jaro je tu!
Cookies on Poetry Cove