Kde ona odpočívá,
tam větev bezu kývá,
tam pěnice jen zpívá
a věčný vládne klid.
Pro ni to ptáče pěje
a vítr z dálky věje,
pro ni se prcha leje
a pro ni mře tam svit.
Ó vše k ní láskou dýše –
i hvězda, která tiše
ji v noci hledá s výše
a stříbří její chrám.
Leč ona v teplém hrobě
to neví, v těžké době
jak vzpomínáme sobě
a nezjeví se nám.
Ze smíchu, plesu, písní
co ,holubičko, tísní
tě v chvat po hrobu plísni,
že nedbáš více nás?
Ó přijď jen v noční tiši,
rci – svět to neuslyší –
a jdi si spat jen zas!