Skip to content
1859–1925

PUKLÉ ZVONY.

Augustin Eugen Mužík

Naše zvony nechtěj’ zvonit, achych, lidi rozmilí, když ty zvony všecky pukly, co jste nima zvonili!

Dejte na věž naše srdce, achych, lidi rozmilí, jak by potom krásně, mile zas ty zvony zvonily!

O mladosti, o radosti, achych, lidi rozmilí, sami byste až do smrti těmi zvony zvonili!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
PUKLÉ ZVONY. · Augustin Eugen Mužík · Poetry Cove