Připlynuli, pominuli
krásní dnové jako řeka,
která stále od nás stéká
dál a dále, do daleka –
nech je jít!
Zašuměli, uletěli
krásní dnové jako ptáci,
ještě se jich křídel bílý
odlesk v šeru dálky ztrácí –
nech je jít!
Dnové zrádní, zlí a chladní,
hřáli jste nás malou chvíli,
a přec byli tak jste milí –
nech je jít!
Marná touho! Ještě dlouho
budem svoje ruce spínat,
dlouho budem stát a čekat,
než si zvyknem zapomínat,
vlastního se přání lekat,
zvolna mřít...