Šel jsem s milou z večera
stezičkou kol jezera,
smáli jsme se, zpívali,
na hvězdy se dívali.
Jak jsme přišli k doubravě,
stromy, keře zvědavě
dívaly se za námi,
kývaly si hlavami.
A já jsem si zazpíval:
Hubičku jsem jednu vzal!
Zmýlil jsi se, to mi věř,
byly dvě, tak šeptal keř.
A já viděl, v hájku tom
tři že byly, šuměl strom.
Voda řekla: mnohem víc,
bylo jich až na tisíc!
– Mlčte, nač nás pomlouvat,
pravdu máte všichni snad:
napřed jednu, potom víc,
až jich bylo na tisíc.