Žár hranice vzplál tam na břehu Rýna,
že nebes tvář se krví rděla v dáli,
a čeští páni, u ohně co stáli,
jim studem zažehla se líce siná.
A pálí dál je, v prsa jim se vtíná,
a pálil je, když k domovu se hnali,
zde požár vznítil, který dosud pálí
a v krvi Čecha nikdy neshasíná.
Vlast celá dosud požárem tím plane,
ten oheň boží vepsán v Čecha líce
a žhavým písmem hlásat neustane:
Že nad tiary, korun hrozby více
jest český vzdor, jenž smrti muka snáší
a mrtev již – i mrtev vrahy straší.