S nadhvězdných výší s anděla tváří
skloniž se ke mně v magické září,
sejdi tiché mi do hrudi,
bůh tam k činu se probudí.
Ty jehož srdce v azur se noří
jak velká perla v modravém moři,
v noc se tulíš jak k milence,
duch můj k spící jak myšlénce.
Paprsku krásy! v života hloubi
s mukami mými smiř se a snoubi
ve mně svatý a čistý žár –
růže bledé v můj suchopár.