Tím prázdnem noci smutně bloudím.
Bez ruchu, jako zaklet v báj
se dívá na mne šírý kraj.
Tiše se mrtvých krajem loudím.
Ni dchnutí větrů nezavane,
a nebem – jiskra v popelí –
se jedna hvězda tetelí,
a jako nad mrtvolou plane.
A přec se zdá mi, jakby kolem
kraj tajným hlasem volal mě
tak tlumeně a dojemně
se smrtelným, hlubokým bolem.
Tak kdy se loučí, láska prosí,
tak mládí v posled zavolá – –
na šeré trávě do kola
se smutně chvějí kapky rosy.