Muž kráčel tichým večerem,
kde pozdním temna zášerem
bez hvězd se táhla nebes dál.
Jak postava se vyhoupla,
to jak by tma kol ustoupla,
a muž se temna nelekal.
A tak si zpíval: „Já jsem muž,
mně dán tu zápas za podruž,
můj celý život práce jen.
Však kdo by to tak těžce bral!
Jsem větší, větší nežli král –
jeť celá sláva pouhý sen!“
A poslouchala kolem šeř,
i stráň a úvoz, les a keř,
tu píseň volně rozvitou...
a po nebi v tu dálnou tiš
se píseň chvěla výš a výš
a třásla celou nocí tou.