Můj zádumčivý, vlídný háji
tam v daleku, tam v rodině,
jen k tobě všecky sny mé vlají,
jen k tobě, k tobě jedině.
Zde v hlučných ulic pustém víru
mně u srdce tak teskno je,
duch marně hledá chvíli míru,
a srdce místo pokoje.
Tvé hudby šum tak milý, jarý
jsem na dno svého srdce skryl.
Vím, že’s mi schoval koutek starý,
kde jsem tak sám a šťasten byl!
Ten divý hoch tvůj, věrný druhu,
co v srdci donese si ran,
však v přátelském tvých sosen kruhu
žal každý bude vyplakán.
Můj zádumčivý, vlídný háji
tam v daleku, tam v rodině,
jen k tobě všecky sny mé vlají,
jen k tobě, k tobě jedině.