Kdys byla děckem. Její skutků listy
let dlouhých celou řadu byly čisty,
a kdyby Bůh ji mladou byl vzal k sobě,
tak cudná, čistá spáti mohla v hrobě
jak lilje, jež i z hnusné šachty zkvítá –
perdita!
Zdaž byla šťastnou? Lichéť lidské štěstí,
a nechce každý pouta jeho nésti,
a kdo z nás jeho opravdu si žádá,
kdy brat či sestra vedle hořce strádá
a Satan z tužeb našich laur si splítá –
perdita!
A dnes je mrtva. Její ruka bledá
jak větev sklaná víc se nepozvedá
ni k prosbě ani hrozbě. Dokonáno.
To děsná byla noc, a přišlo ráno,
a byla zas jak růže nerozvitá –
perdita.