Panoš.

Ve poutech sedí ukován mladičký panoš kruhem pevným. Ach včera jeho přísný pán jej udeřil svým zrakem hněvným,

i ji – ten krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen:

„Má paní pro mne slzy lila.“ Ta jarní noc tak dlouhá je, kde oko spánek nezakrývá, kde zhasla každá naděje

a jenom upomínka zbývá na jeden krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten,

a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Na nebi září bezmrakém čarovných světel na tisíce,

a dole divným zázrakem vzplanulo srdcí ještě více – Ach byl to krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! –

Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Ve sadě spí juž květiny

a dýší ze sna sladkou vůni; ten koutek, skrytý jasmíny, tam byl tak šťasten, šťasten u ní – – Ach byl to krásný, krátký sen...,

– buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“

Slyš – z dálky vane divý zpěv, – to pějí v sboru víly lesů, ty vábí mladou hochů krev do posesterských her a plesů – –

ach byl to krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem, růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen:

„Má paní pro mne slzy lila.“ Ta jarní noc tak dlouhá je, kde oko spánek nezakrývá, kde zhasla každá naděje,

a jenom upomínka zbývá na jeden krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem, růže bílá! – Teď sedí tich a samoten,

a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Na nebi rdění azuru nového jitra zvěst již hlásí,

za chvílí vstane v purpuru to boží slunce plné krásy – ach byl to krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá!

Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Leč panoš sedí bez chvění,

on nevzpomíná nyní sebe, nechť krví jeho zrůmění víc hradní dvůr než jitrem nebe – ach byl to krásný, krátký sen...

– buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“

Nechť stihne hlavu smrtná zbraň a odrazí ji k nohoum pána, on ví, že kdosi myslí naň, že plakala proň až do rána –

jí odkáže svůj krásný sen... – buď navždy s bohem, růže bílá! – Pak skloní hlavu spokojen, a naposled si šeptne jen:

„Má paní pro mne slzy lila.“