Skip to content
1859–1925

Osud.

Augustin Eugen Mužík

Tři duše než do lidských vkročily těl nad zemí, kde člověk měl počat býti, v noc poslední sešly se naposled. ,Co dali nám v úlohu při našem žití?‘

„Já císařem budu – kam pohlédnu jen, vše mým bude – paláce, zlato i ženy, a která se vzepře, tu otrokům dám, neb nahou postavím do arény.“

„Já křesťanem budu. Mne čeká jen kříž, mé údy žhavými okovy svíží – kéž odkud jsem vyšla, vrátím se zas! Buď vítán mi, vítán, vznešený kříži!“

„Já barbarem budu z těch divokých rot, jež rozboří trůny a tyrany zdrtí, že na sta let svět celý ponese znak jen pýchy, hrůzy, bázně a smrti.“

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Osud. · Augustin Eugen Mužík · Poetry Cove