Já símě hodil do země,
to zmizelo mi tajemně,
však za to v brzké jarní chvíli
mi z něho vzešel kvítek bílý.
Já vajíčko dal do tepla,
kde živné, žhavné slunce plá,
a srdce se mi slastí chvělo –
kdy z něho ptáče vyletělo.
Já dobré slovo komus dal,
jen ruky stisk, jen srdce pal,
a za to v čisté lásky zdroji
jsem našel bratra duši svojí.