Noc plná hvězd, a kol a kol
to mrtvých šumí velký bol,
jenž usnouti jim brání.
Je smutna noc ta, plna běd,
a v srdci nosí chladný led
a žal a stesk a umírání.
V ní z živých já tu stojím sám
a hledím k jasným výšinám –
ach k srdci mne to bodá.
Tak chladno tu, že každý vzdech
hned mrazem stýdne na retech,
a do prsou se nazpět hlodá.
Noc plná hvězd a kyne mi,
bych pochoval bol pod zemí,
když zem víc jemu nepostačí.
Hvězdnatá noci! V ten tvůj svět,
jenž pln je smutku, stesku, běd,
chtěl do smrti bych hledět v pláči.