Nic není, vše jen bylo, bylo, bylo...
Strom v hnutí větru, ptáče u přeletu
a život lidstva, nekonečno světů –
nic není, co by chvíli tady žilo.
Ty přejdeš také, lásko má i sílo,
ty v zárodku svém neseš smrti metu,
a jak hrst polních, večer svadlých květů
to nejslavnější lidské bude dílo.
A slunce – prášek, který na mžik svítí,
a láska – slza, jež se v řasách třpytí,
než svítící ten prášek vypije ji.
A lidstvo celé – hmyz to jednodenní.
Bůh jediný jest pravdivý v svém ději,
a člověku jej chápat možno není.