Obraze vlasti, jejž my v nitru kryjem’,
a jehož chrání srdce, věčně živé,
tys naším štítem, naším palladiem,
když v útok na nás dáno heslo divé.
Tě vyrvat nám se nikdo neodváží,
byť celý vesmír zbořil svojí dlaní,
sám každý dokud v prsou svých jej chrání,
a dokud česť mu nezdolnou je stráží.
Zdroj lásky věčné s tebe nám se prýští,
jenž na svých vlnách nese slávu příští,
té lásky činné, která v poutech zmírá,
a přes jich trosky novou dobu zírá.