Hřbitov... jeseň zádumčivá
v listí smutnou píseň zpívá,
anděl bolu vzduchem letí,
temným křídlem obzor halí.
„Tvým byl on již od početí,
jejž zde v touze svým jsme zvali“.
Na pomník zde lásky bílý
smutná vrba větve chýlí,
její holou, svadlou snětí
prosvítá zde nápis malý:
„Tvým byl on již od početí,
jejž zde v touze svým jsme zvali.“
Šel jsem dále myšlénkami,
dům jsem viděl v duchu známý,
vetchý hlas jsem slyšel pěti:
„Vzal’s jej matce, věčný králi,
tvým byl on již od početí,
jejž zde v touze svým jsme zvali!“
Těcho víry, věčně živá!
Co nám bídným tehda zbývá,
naše velká předsevzetí
jeden bouřný ráz kdy svalí?
„Tvým byl on již od početí,
jejž zde v touze svým jsme zvali“