Však tys již dozněl – řeka, nebe, zem
jak sladký balsám ssají tvoje zvuky.
Tak v srdce lidská padne pěvce hlas
a mírným lékem skonejší jich muky.
Těch tvojích vážných, truchlosladkých dum
část jakás i v mém velkém srdci zbyla,
v něm sestry – poesie s modlitbou
teď právě vzpjaly křídla svoje bílá.
Nuž s bohem, druhu, duše tvoje teď
již vyzněla – kol všude klid je němý,
však duch můj cítí sladký ohlas tvůj
se ještě chvěti na nebi i zemi.