Miluji ten rodný kraj: ňádro skví se zlatem klasů,
kolem skrání pralesy ovinul si místo vlasů,
na čele mu koruna hoří perel, drahokamů,
pás má z modrých potoků, a to roucho krásu samu.
Čechy, naše dědictví před Bohem i lidmi všemi,
kdyby chtěl kdo z tebe vzít jeden kvítek na té zemi,
snad by zdrtil celý svět o své silné, hrozné plece,
ale toho kvítečku nesměl by se tknouti přece.
Kraji český! kdo tě zřel, obraz tvůj se v hruď mu vnoří,
jak do lůna čistých vod odlesk jasných nocí hoří.
Jeden pohled postačí, aby zřel tě ještě v hrobě,
a byť prchnul jako pták, neodnese srdce sobě.