Tu v písku ležím na tvém hrobě,
na tváři slzy, krev a prach,
tu v půlnoci jsem věren tobě.
Já rozlil po tvém čele nach, krve nach.
Ty bez lásky spíš, nenávisti,
mnou povrhuješ ve svých snách.
Kdo taje hrobu může čísti?
Já rozlil po tvém čele nach, krve nach.
Má litosť, moje rozželení
už pozdní je – ty dřímeš v tmách,
mé srdce zvolna v prach se mění.
Já rozlil po tvém čele nach, krve nach.
Je všecko, všecko tobě cizí:
smích, šílenosť, žal, vášeň, strach.
Nad tebou věčnost v hroby mizí.
Já rozlil po tvém čele nach, krve nach.
Tys byla paní nebe, světa,
a já tvůj otrok – jsem tvůj vrah.
Že neuschla mi ruka kletá!
Já rozlil po tvém čele nach, krve nach.
Do sinavých se proudu vnoří
můj trup kdes v černých roklinách.
Na čele mém tvá krev mi hoří.
Já rozlil po tvém čele nach, krve nach.