Pro živé i mrtvé kvete
každá snítka; nežli svadne,
živí, jen si utrhněte!
Mrtvým na jich lože chladné
také ještě dosti spadne.
Spadne květu, všecky rovy
že se v jemném bělu ztratí.
Živým vlastní srdce poví,
kde jim spějí jejich svatí,
kde jich hroby vyhledati.
Zatop, vlídné jaro, celý
hřbitov v jedno květů moře,
bratry skryj i nepřátely,
přešlou rozkoš jako hoře,
než jim vzejde jedna zoře.
Ach, tam dole! Sladký máji,
rci, zda jemnou tuchou spásy
sny tvé mrtvým v srdce vlají?
Či snad dech tvůj kouzlem krásy
s živých jenom city hrá si?
Máji drahý! Nitrem země
ať tvá zvěst se níží, sklání
stále dolů. Zlehka, jemně
dotkni se těch mrtvých skrání
jako pozdrav na shledání.