Stůj, vojíne, kam’s postaven,
bdi do dálky, kde bouř se zdvíhá!
Ač’s druhů něhy pozbaven,
a mráz i úpal tebe stíhá.
Hleď ku předu, kde zář se stkví –
snad požár chudobné to chaty,
snad čistý oltář bratrství,
jenž nad lidstva byl mírem vzňatý.
Své oko bděním znavené
v ty záhadné dál vzpírej dráhy.
Ať puká srdce z kořene –
však smrt vystřídá tebe záhy.