Své svaté mrtvé každý z nás tu máme,
ve srdcí hloubi v tichu věků leží
náš hřbitov, věčná citů stráž jej střeží
a na rysy nás pamatuje známé.
Vždy o samotě hroby otvíráme
a hledáme ty drahé tváře... svěží,
jak živé znovu zdají se, a stěží
pak nad nimi zas víko zavíráme.
Je smutná cypříš – upomínka – stíní.
A díme tak: My zemřeme... zda taky
žít budem zas pak v srdcích jako jiní?
Sám dnes, k vám, mrtví, vzpírám duše zraky...
Můj duch vždy s vámi tajemně se ztiší,
tím hloubným klidem jsem vám, mrtví, bližší.