To stalo se před lety padesáti...
Co – bába o tom nikdy slova nedá,
jak starý klas je zcuchaná a šedá,
a její dech se tichem smrti krátí.
On hřešil... Mrtvé v klidu nechme spáti!
Ta hlína hrobu v plochou šíř se ssedá,
a oko dávno marně nápis hledá,
a shnilým křížem liják, vítr klátí.
V noc starých lidí, dlouhou, beze spánku
šept modlitby se tichou jizbou třese.
To duše snad se v nočním chvěje vánku.
A v okně tak kdy květiny stín hne se,
on nemá klidu její pro pohodlí.
A bába klečíc do rána se modlí.