Když utrhla jsi hvězdu jednu,
ó ruko boží ohromná,
zas mizíš v modrém neprůhlednu,
být nechceš zmaru přítomná.
A hvězda padá s rodné výše
a kam, to neví nikdo z nás,
a v její prázdné místo tiše
se jiná hvězda tlačí zas.
Ta žije, kvete v něze vnadné,
kde dříve jiný život plál.
Ať jedna hvězda s nebe spadne,
však mléčná dráha plane dál.