Jak od prabáby své jej obdědila
– té praděd zas jej koupil dárkem lásky –
má matka – v čele bezpočetné vrásky
a hlava již tak zvetšelá a bílá –
Se modlila v něm, v jeho listy vpila
se mnohá slza, zlaté dětské vlásky
tam rosíc, jako v poli mladé klásky
by hojná jarní prcha porosila.
Jsou žluté, zedrané ty křehké blány
a mrtvy oči, které četly na nich,
a modlitby jsou v niveč rozevlány.
Leč jako hvězda kyne v světlech ranních,
s mým životem tak památka mé matky
se stále mísí v míru úsměv sladký.