Že dávají mně starého
a já ho nechci mít,
můj tatík slova dobrého
ne ke mně promluvit.
Však kdyby dědků bylo sto,
co do nich je mně všech –
přec neřekne „má nevěsto“
ni jeden z dědků těch!
Pryč, starý dědku, plešatý,
a hraj si s babou jen!
Co chceš mít ještě s děvčaty?
Už pominul tvůj den.
Tys jako pára nad hrncem,
ne v stavu jinačím,
a já jak srnka se srncem
s mým hochem skotačím.
Byla jsem já, když tys byl mlád,
ti v cestě taky tak?
Kde budeš ty, až padesát
mně roků bude pak?
Já ještě budu jako květ,
můj muž mne zlíbá rád,
a z tebe prášku nevidět,
až já v hrob půjdu spát!