Kde jsi včera chodila,
že jsi doma nebyla?
Hledal jsem tě jako kvočna,
když kuřátko ztratila.
Ve mrazu a ve sněhu
dal se k tobě do běhu,
doufal jsem, že s koníčkem nám
oběma dáš noclehu.
– Ach, vždyť už to dávno víš,
že se mne nedochodíš.
Pročpak raděj, milý hochu,
s jinou už se nevodíš?
Kdybys čekal do noci,
do mrazu a nemoci,
nemohu ti, můj synečku,
nemohu ti pomoci.
Podkovička strhaná,
tvoje milá zadaná,
s jiným jsem už, můj holečku,
s jiným už jsem spoutaná.
Já též byla na nohou –
pod tou boží oblohou
slibovala, přísahala,
už nás dělit nemohou.