Jaro, ten malý čaroděj
letí dolem, lesem, plání:
„Vstaňte, bílé děti jara,
nechte spaní, nechte spaní!
Vy hrdličky a růže,
již zpívejte, voňte a nechtějte spát,
sic zakleju v lože Vás pusté,
ve velký, černý a škaredý hrad.“
Tu s hrobu vítr se zvednul
a mrazem dechnul mu v líc:
,Ta, co dříme tu – hrdlička, růže,
ta nevstane juž víc.’