Plakaly ty lesy,
plakala ta skála,
kde jsem naposledy
se svým milým stála.
A mé slzy tekly
jako jarní vody
z té mé převeliké,
převeliké škody.
Už se nepotěším
v žalosti a trudu,
v černou zem si lehnu
a tam spáti budu.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.